RULÍK ZLOMOCNÝ: Vysloužil si neblahý přídomek „ král našich jedů“. Znalci tvrdí, že počet otrav, které způsobil, se rovnají součtu všech tragických případů zaviněných ostatními tuzemskými jeduplnými bylinami. Polokeř (vysoký až 1,5 metru) si oblíbil slunečnější místa, řidší lesy a paseky. Jeho bobule připomínají černé třešně ( dokonce i velikostí). Nejvíce jedu ukrývá šťáva, která zprvu chutná sladce, pak však dostává odporně hořkou chuť. Velmi jedovaté jsou i listy a kořen. Dítě usmrtí požití 3 – 4 bobulí, dospělého člověka trojnásobek. Příznakem otravy je sucho v ústech, sípavý hlas, zrudnutí, zrychlený tep. Následuje stav opojení podobný alkoholové opilosti – někdy i halucinace. Je nutný rychlý zásah lékaře. Kde ho najít ? Paseky, listnaté i smíšené lesy, lesní okraje, preferuje půdy čerstvě vlhké až vlhké, výživné, zásadité až slabě kyselé, vápnité, umístění polostinné.

DURMAN: Silná rostlina s bílými trubkovitými květy a ostnitými plody (podobnými kaštanu) si nejraději vybírá opuštěná místa. Jed durmanu (atropin) je téměř totožný jako u rulíku. Vyvolává rovněž stavy vzrušení až zuřivosti. Už ve starověku ho (podobně jako blín, rulík a šalamounek) lidé považovali za čarodějný, neboť si ještě nedokázali vysvětlit jeho neblahý vliv na nervovou soustavu. (durman tak dostal lidový název „blázníček.) Kde ho najít ? Vyskytuje se na kompostech, okrajích cest, vinicích, polních hnojištích, rumištích, úhorech. Nejčastěji osidluje půdy bohaté na dusík.

BOLEHLAV PLAMATÝ : Až dva metry vysoké rostlině se říkává „jed Sokratův“. Podle historiků totiž číši bolehlavu vypil řecký filozof Sokrates, aby tak před zraky přátel ukončil svůj život. Na lodyze má bolehlav hnědofialové skvrny, roste v houštinách, křovinách, u potoků…K otravě postačí jen větší nadýchání. Příznakem jsou těžknoucí končetiny. Jed způsobuje bolesti vnitřností, následuje svalová obrna a smrt nastává zástavou dechu a srdce. Přitom postižený umírá při plném vědomí. Účinkem se tak podobá tropickému jedu kurare. Rumiště, komposty, hnojiště, podél cest, příkopy, navážky, břehy, křoviny, pole, zahrady, na půdách kyprých, hlinitých, vlhčích, dusíkatých, stanoviště teplé.

TIS ČERVENÝ - náš nejjedovatější strom: Nevoní, prudký jed ukrývá v jehlicích, kůře i semenech. Kupodivu růžové dužnaté tisinky jsou neškodné, někde se používají i na výrobu sladkého vína.Už ve středověku se nedoporučovalo pod tisem ani usnout, aby jedovaté výpary nešťastníka neotrávily. Jako podrost v listnatých lesích, na půdách humózních, čerstvě vlhkých, zásaditých (zejména vápnitých), stanoviště stinné (špatně snáší rychlé změny intenzity světla.)

BLÍN ČERNÝ- Otravy jsou vzácné a velice nebezpečné, dochází k nim při záměně kořene za kořen vzácnější kořenové zeleniny nebo semen za zrnka máku. Příznaky otravy jsou podobné jako u rulíku zlomocného.Rumiště, podél cest, pole, komposty, na půdách vysýchavých až čerstvě vlhkých, písčitých až hlinitých, výživných, dusíkatých, slabě zásaditých až slabě kyselých, stanoviště slunné a teplé.

Oměj šalamounek ( Aconitum napellus L. ) je vytrvalá prudce jedovatá rostlina z čeledi pryskyřníkovitých. Patří mezi ohrožené druhy rostlin ČR.  Ve volné přírodě oměj šalamounek roste na vlhkých místech v lesích a u potoků v horských oblastech. Droga obsahuje hlavně akonitové alkaloidy. Z těchto alkaloidů je to hlavně akonitin, jeden z nejprudších jedů, který je znám.